Již dříve jsme věděli (díky rešerši archivních pramenů), že na místě nynější samoty Budař čp. 201 (původně čp. 31) stával již před rokem 1604 vodní mlýn zvaný Hruškovský. Na počátku třicetileté války (1619) byl však mlýn zničen. Zjistili jsme ze starých listin, že pusté stavení ještě před rokem 1638 změnilo majitele. Ten ale mlýn neobnovil, nýbrž místo něj vystavěl zemědělskou usedlost. Ta v průběhu dějin částečně měnila podobu, byla přestavována a dostavována (podrobné informace na stránce Dějiny Budaře).
Do nedávna jsme ale netušili, že obytný dům usedlosti skrývá obrovské překvapení. Má sice tradiční trojdílné uspořádání (světnice – síň s „černou“ kuchyní – komora), avšak zvenčí se kvůli zděnému štítovému průčelí s typickou regionální úpravou z 19. století jeví jako relativně mladá stavba. Při současných opravách se ale pod novověkou omítkou dvorní stěny objevily mohutné dřevěné trámy, velmi dobře zachovalé. Pojali jsme podezření, jestli se nejedná o pozůstatek nějaké výrazně starší stavební etapy. Proto jsme roubenou část domu podrobili odbornému dendrochronologickému průzkumu (datování dřeva měřením šířek letokruhů), který provedla specializovaná laboratoř Ústavu Nauky o dřevě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Nad veškerá očekávání bylo zjištěno, že trámy použité na stavbu srubu pocházejí z borovic pokácených v roce 1640! Do dnešní doby se tedy zcela unikátně dochovala podstatná část dřevěného domu pamatující neklidné období 17. století! A aby toho nebylo málo, při čištění kamenné dlažby zápraží zčásti zarostlého travou jsme v ní rozpoznali zlomek starého mlýnského kamene, tedy památky ještě starší a hlavně jediného hmotného pozůstatku zaniklého pozdně středověkého mlýna!
Roubení jsme pečlivě a citlivě očistili, restaurovali a konzervovali tak, aby bylo zachováno i pro budoucnost.